Rozhovor se zástupcem primáře Gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. Borkem Sehnalem, Ph.D.
Od 1. ledna 2021 posílil tým gynekologicko-porodnického oddělení naší nemocnice nový lékař MUDr. Borek Sehnal, Ph.D., který byl zároveň jmenován i zástupcem primáře oddělení porodnice.
MUDr. Borek Sehnal je absolventem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a má atestaci v oboru gynekologie-porodnictví I. a II. stupně. Lékařskou praxi začal před 27 lety jako sekundární lékař Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Mělník, kde pracoval téměř 7 let. Před nástupem do naší porodnice 19 let působil jako vedoucí lékař oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky FN Na Bulovce, kde v období od roku 2010 až 2015 zastával funkci primáře oddělení. V současné době je i nadále odborným asistentem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a vedoucím lékařem ambulance COP (Centrum onkologické prevence) Gynekologicko-porodnické kliniky FN Bulovka a školitelem PhD studentů v oboru Experimentální chirurgie. Pana doktora jsme se zeptali na to, co ho lákalo na onkogynekologické specializaci, co se mu líbí na oboru porodnictví nebo na jeho zkušenosti z humanitárních projektů v Etiopii a Kambodži.
Pane doktore, čím jste chtěl být v dětství a kdy Vás napadlo, že se stanete lékařem?
Konkrétní představu jsem v dětství neměl. O medicíně jsem začal uvažovat na gymnáziu. Studium medicíny jsem si vybral mimo jiné proto, že bylo jedním z oborů, jehož obsah byl za minulého režimu minimálně ovlivněn politikou.
Proč jste si vybral právě Vaši specializaci?
Po skončení základní vojenské služby byl akutní nedostatek volných pracovních míst pro lékaře. Věděl jsem, že nechci dělat interní obor a náhodou bylo volné místo na Gynekologicko-porodnickém oddělení Nemocnice Mělník
Co se Vám na tomto oboru líbí?
Práce s relativně mladými lidmi (těhotné). Výhodou obou je, že má mnoho subspecializací (urogynekologie, dětská gynekologie, onkogynekologie, porodnictví, perinatologie a fetomaternální medicína, operativa laparoskopická, laparotomická (z řezu) a vaginální, ultrazvuková diagnostika, specializovaná ambulantní činnost – např. kolposkopie, specializované léčení neplodnosti – metody asistované reprodukce)
Máte představu, kolika dětem jste za svou praxi pomohl na svět?
Nemám – určitě přes tisíc.
Vybavíte si svůj první porod z pohledu lékaře? Jaké to bylo? Posunula Vás tato zkušenost někam, ať už osobně nebo profesně?
Svůj první porod si přesně nevybavuji (byl nekomplikovaný), ale pamatuji si, že jsem byl dojatý.
Jaké pocity zažíváte během porodu? Je to pro Vás už rutina, nebo stále vnímáte porod jako zázrak zrození?
Porod je samozřejmě zázrak, ale já ho beru již jako profesionální výkon.
Jaký máte názor na domácí porody?
Domácí porody mají vyšší rizika pro matku i plod. Pokud někdo chce rodit doma, měl by si být rizik vědom a nést za ně odpovědnost.
Jak se díváte na přítomnost otců u porodu? Komplikuje Vám práci, nebo jsou vidět spíše pozitiva?
Otec při porodu může být velkým přínosem i zátěží. Často nastávající matku zklidní pouze jeho přítomnost. Na druhé straně jsou situace, kdy žena chce zdůraznit bolesti při porodu (které jsou velké) a zaměří se na otce a špatně spolupracuje se zdravotnickým personálem. Budoucí tatínkové jsou také někdy velmi nervózní, když vidí svoji partnerku trpět, mají pocit, že zdravotníci nic nedělají (nebo alespoň se dostatečně nesnaží) a oni sami nemůžou situaci ovlivnit. Tuto svoji nervozitu pak přenášejí na ostatní včetně rodičky.
Proč jste se rozhodl právě pro naši porodnici?
Pracoval jsem (dále pracuji na částečný úvazek) na Gynekologicko-porodnické klinice Fakultní Nemocnice Na Bulovce již téměř 20 let a chtěl jsem udělat pracovní změnu. V nemocnici Neratovice, přestože není veliká, se provádí běžná gynekologická operativa a počet porodů se pohybuje kolem 1000 za rok, což na takto velkou instituci je opravdu hodně. Funguje také rozsáhlá ambulantní část. V neposlední řadě není příliš daleko od mého bydliště.
Ve své praxi jste se výrazně věnoval také onkogynekologickým pacientkám, získal jste i Certifikát o zvláštní způsobilosti.
K získání Certifikátu o zvláštní způsobilosti z onkogynekologie je třeba určitý počet radikálních onkogynekologických operací, být odborně aktivní a celý proces končí ústní zkouškou.
Jaká byla Vaše motivace věnovat se právě onkologickým pacientkám? Co Vás na této specializaci lákalo?
Věnoval jsem se gynekologické operativně a postupně jsem přešel k operativě onkogynekologické.
Máte několik zkušeností ze zahraničí, a to jak z nemocnic v USA, tak z humanitárních projektů v Etiopii a Kambodži. To musela být ohromná zkušenost. Můžete nám o Vašich cestách povědět víc? Jak jste tyto pobyty vnímal? Co Vás tam nejvíce překvapilo, ať už pozitivně či negativně?
České zdravotnictví není vůbec špatné a hlavně je výborně dostupné pro všechny. Lidé většinou péči srovnávají s Německem, které je ale jeden z nejbohatších států Evropy a jeho zdravotnictví funguje i díky velkému množství cizinců, kteří vystudovali v jiné zemi. V situaci v chudých zemích Afriky a Asie si vůbec neumíme představit.
V roce 2016 jste se stal školitelem studentů v oboru Experimentální chirurgie. Proč jste se rozhodl školit studenty? Co Vás na této práci baví?
Sepisování a publikování odborných článků a také výuka studentů včetně postgraduálních profesně každého obohatí. K výuce je potřeba si odbornou látku nastudovat, k publikování odborných článků je potřeba si přečíst nejnovější poznatky dané problematiky. Navíc studenti se často ptají a je potřeba jim adekvátně odpovědět. Tím mě nutí se zamyslet nad problémem z jiného úhlu.
Jak Vy sám trávíte volný čas? Lze funkci zástupce primáře skloubit i s Vašimi koníčky?
Rád jezdím na kole (doufám, že v létě budu moci jezdit do práce na kole), dále sjezdové lyžování, plavání, turistika.
Jste sám otcem? Pokud ano, jaký jste měl k těhotenství partnerky přístup? Myslíte, že se do něj promítla i trocha „profesní deformace“?
Profesní deformace se určitě promítla, v době těhotenství manželky jsem byl nervózní. Při porodu už jsem ani moc nervózní nebyl.